Baudelaire - Květy zla
Charles Baudelaire (1821 – 1867)
Francie – prokletý básník
Díla:
Květy zla
Veselý mrtvý :
V krajině slimáků, uprostřed pustých lad,
chci sám si vyrýt hrob, kde složím staré kosti
a budu v pohodlí a zapomnění spát
jak žralok v hlubině své šťastné nečinnosti..
Já nemám závěti a nemám hrobky rád;
než prosit o slzy svět známý falešností
chci spíš si krkavce zaživa zavolat,
aby mi pouštěli vší silou bez milosti.
Ó hluší červové, vy slepí druzi tmy,
veselý mrtvý sám se bere za vámi;
sem, epikurejci, vy milí syni tlení,
bez každé výčitky k mým troskám pojďte blíž
a rcete, může-li být jaké utrpení
pro tělo bezduché a víc než mrtvé již .
Velmi daleko odtud:
Ach, zde je ona malá vila,
kde dívka, půvabná jak víla,
vždy připravená, vždycky milá,
si hladí ňadra, špulí ret,
jsou podepřena o loket –
a slyší plakat vodomet:
Toť Dorotka. A taky bývá.
- Slyš vánek, který ševelí,
jenž v dáli přerývaně zpívá
té krásné dívce, která zívá
v své navoněné posteli,
kde muškátový olej splývá
jí s pletí, kam jej vetřeli.
- Hleď, květy v koutě omdlely.
